SPIRITUALITA, SEKULARITA, BILATERÁLNOSŤ

Prostor Synagogy – Centra současného umění v Trnavě disponuje silným geniem loci. Právě ono prosycení spirituální atmosférou stálo u zrodu aktuální výstavy, která propojila tři české umělce Jana Pfeiffera, Danu Sahánkovou a Adélu Součkovou.

Kurátorský klíč se zaměřil na problematiku duchovnosti v dnešní společnosti, která je stále častěji orientována směrem k ateismu. Dochází tak k roztříštěnosti víry a míry tolerance k víře jiných. Na druhé straně jsme v středoevropském prostoru historicky spjati s židovsko-křesťanskou kulturou a její archetypy nás ovlivňují hlouběji než jsme si schopni připustit. Spiritualita na počátku 21. století prochází změnami a lidé se mnohdy navracejí ke kořenům, které jim pomáhají nalézt ztracenou identitu. Výstava zpracovává dvojstrannost tohoto tématu – od víry ke sekularizaci a zpět. Výrazovým prostředkem se stala kresba v mezích jejího současného chápání. Jana Pfeiffera a Adélu Součkovou spojuje způsob uvažování o kresbě v kontextu kresebných instalací, které často umocňují performativním gestem v rámci chápání kresby jako stopy v prostoru. Právě ona tělesnost je důležitá pro pochopení současného vizuálního umění. Mladá generace umělců s ní pracuje v intencích sociálně-kulturně-politických vztahů, které nás silně ovlivňují. Naopak Dana Sahánková se vyjadřuje kresbou v jejím klasickém pojetí. Její velkoformátové perové kresby výstavu jak vizuálně, tak obsahově stmelují. Odkazuje nás ke každodennosti, která je uchopena v tradičním kresebném médiu.
 

Na výstavě zaujme kresebný objekt Jana Pfeiffera, který tvoří intermediálně. Zkoumá tvarosloví a skrze něj se snaží přijít na mechanismy, které nás obklopují a ovlivňují. Fascinuje jej vztah člověka k prostoru. Pro synagogu pracuje s principem, který je pro něj v poslední době důležitý, a tím je monumentální kresba tvořená grafitovým prachem. Kresba se stává prostorovým objektem, který ožívá v průběhu vernisáže vstupem performerů. Autor tak pomyslně i fyzicky kreslí do prostoru. Navozuje iluzi rozdělené krajiny, kde platí „dvojí pravidlo pro jednu zemi“. Dialog je tak voláním přes kopec. Dva lidé na stejném místě jsou vlastně jinde a to v důsledku různých náboženských a politických dohod. Autor akcentuje osobní zkušenost z rozdělené Palestiny.

V čele hlavního sálu dominuje textilní instalace Adély Součkové, která zpracovala téma židovské spirituality. Autorka dílo vytvořila přímo pro výstavu s odkazem na chrámovou oponu rozdělující profánní a sakrální prostor. Celkově dílo zdramatizovala roztržením opony. Symbolicky otevírá dveře a také otázku, kam tyto dveře vedou? Golem stylizovaný do piktogramu pro nouzový únik ukazuje „jdi pryč“. Jeho zdvojení a umístění proti sobě symbolizuje jakýsi střet. Adéla Součková tak analyzuje současnou situaci ve společnosti. V Trnavě vychází z prohlášení, že kresba je nejpřímější médium pro sociální sdělení a poukazuje na to, že kresba disponuje možností redukovatelnosti reality. Adéla Součková dokáže mistrně převést sled myšlenek do výtvarné formy s plností emocí a zážitků.